Romulus a Remus byla podle pověsti dvojčata, která založila Řím. Bratři byli dětmi boha války Marta a pozemské ženy Rhey Silvie. Po narození byli vhozeni do řeky Tibery, odkud je před smrtí zachránila vlčice. Ta žila na Palatinském pahorku. Odchovala obě děti. Později byla dvojčata nalezena pastýřem, který je pojal za své syny a společně s manželkou oba chlapce vychoval až do jinošských let.
Romulus a Remus byli legendární postavy, dvojčata, kteří stáli u zrodu města Říma. Podle pověsti byli tito bratři synové boha války Marsa a Rhei Silvie. Po narození byli vhozeni do řeky Tibery, kde je zachránila vlčice, která je odkojila. Později je našla pastýřská rodina a vychovávala je. Bratři se později pohádali o jméno nového města a spor skončil násilnou smrtí Rema. Romulus pak pojmenoval nové město Řím a stal se jeho prvním králem, zavedl zákony a rozdělil obyvatele na patricije a plebejce. Tato legenda o Romulovi a Removi je jednou z nejslavnějších v dějinách Říma.
Romulus a Remus jsou legendární postavy, které hrají klíčovou roli v příběhu o založení města Řím. Podle pověsti byli dvojčata, kteří údajně 21. dubna roku 753 př. n. l. založili Řím a tím začala epocha známá jako římské království. Je však důležité si uvědomit, že historicky není existence těchto bratrů doložena a celý příběh je vystavěn na různých příbězích a legendách.
Zde je několik verzí této pověsti:
Vychování vlčicí:
Romulus a Remus byli údajně nalezeni a vychováni vlčicí. Tato část příběhu je jednou z nejznámějších. Vlčice je kojila a chránila, dokud nebyli nalezeni pastýřem Faustulem a jeho manželkou Accou. Ti se stali jejich náhradními rodiči. Tato verze zdůrazňuje jejich odvahu, přežití a sílu, kterou později uplatnili při zakládání Říma.
Romulus a Remus se rozhodli založit město na řece Tibera. Vznikl spor o to, kde přesně město postavit. Romulus chtěl na Palatinu, Remus na Aventinu. Když se Remus pokusil přeskočit nově vykopanou hradbu na Palatinu, Romulus ho zabil. Tím se stal prvním králem Říma a město bylo pojmenováno po něm.